Přísaha - severská modlitba
Dopřej mi pane, abych v boji, který jde životem měl
odvahu udeřit a riskovat.
A mám-li vyhrát, dej aby to
bylo podle zákona a aby
přitom má víra a čest se
udržely vysoko. A mám-li
prohrát, dej abych dokázal
stát u cesty a pozdravit
vítěze až půjde kolem
BOROVÍČKO - Troufám si tvrdit že to je jedna z našich nejdůležitějších akcí. Vyrazit na víkend jen tak do lesa pod širák. Letos trochu pršelo, ale to myslím nikomu nezkazilo náladu, protože nás čekalinovinky. Jako první bylo rozšíření plachtového parku o jednu mega goretexovou plachtu (mimochodem když se dobře postaví tak se pod ní luxusně spí, ale když špatně.....) No a pak hlavně jsme měli možnost pořádně vyzkoušet nová 2 lana a k tomu kladky. V pátek byl odjezd na skupiny podle toho kdo kdy jak mohl, nakonec jsme se všichni zdárně asi o půlnoci shledali u ohně na Borovíčku. Ráno Nás čekala snídaně ve stylu kdo si udělá to taky snídá. Potom proběhlo školení pro ty co nikdy nebyli na skále a pak se vyrazilo. Obhlídka dopadla prvotním zděšením některých zúčastněných to jim ovšem dlouho netrvalo. Zašli jsme se podívat do jeskyně kam se odvážilo jen pár nejstatečnějších a pak už začalo to nejlepší maratón v učení se a pak praktické zkoušení základu slanění. To zvládli myslím všichni téměř na výbornou. Následoval oběd a po něm odpolední hřeb víkendu. Traverz na kladkách o délce asi 50m ve výšce 25merů. Tenhle neuvěřitelný zážitek si mnozí sjeli hned několikrát a kdo to neviděl tak tomu to snad ani nedokážu popsat. Večer pak byla soutěž o nejlepšího kuchaře, kde porota vybrala jako výherce jídlo od holek Mirky a Adély. Následoval večer u ohně a parádní spaní za vlahé noci. Ráno probíhalo balení baťohů, pro některé mimochodem pekelný oříšek a hra na policajty a zloděje. Následný přesun a cesta vlakem domů Za rok na Borovíčku zase.....
