Detská organizace Mníek - BRDSKY ZALESAK

Untitled Document

Zálesácký Rádce
Najdi si jak na zálesácké dovednosti

Překladač do morseovy abecedy
Text (pozor bez diakritiky): Morseovka:
Malý kurz uzlování
Ambulanční uzel slouží zejména k zavazování obvazů, také ale ke svazování dvou stejně nebo alespoň přibližně stejně silných provazů. Na jedné straně uzlu jdou oba prameny provázků spodem, na druhé vrchem. Uzel je pevný, spolehlivý, sám se zpravidla nikdy nerozváže, ale snadno jej lze rozvázat, i když je silně utažen.
Kříová spojka jedná se o hojne pouívaný uzel. Vzhledem k jeho vlastnostem je pouíván preváne laickou veřejností. V podstatě by neměl být pouíván na svazování lan, je nespolehlivý, vhodný tak k ovazování balíku. Jeho pouití lze doporučit jete pro zavázání tkaniček od bot, pokud jej doplníš alespoň o jednostranný zámek, aby jej bylo moné snadno rozvázat. Pozor, nespleť si ho s uzlem ambulančním
Očko je nejjednoduí uzel, který lze uvázat. Je základem pro mnoho jiných uzlů. Pokud je uzel na laně, které má zvedat břemeno, velmi sniuje pevnost lana (na méně ne polovinu), a to i v případě, e před jeho rozvázáním byl silne utaený. Velký význam má jako pojistka, kdy je očko uvázáno na volném konci okolo pevné části provazu. Brání rozvázání uzlu uvázanému pred ním.
Dračí smyčka (taky Pevná smyčka) pouíj jí při spoutění osob do hlubin nebo pri výstupu na skálu. (může nouzově nahradit odsedávku) Je li dobře uvázána (a to není nic těkého), nestáhne se, nezařezává se do těla a přitom nepovolí. Nauč se vázat ji přímo na těle, aby jsi ji neudělal ani příli velkou, ani příli malou.
Zkracovačka Zkracuje jí dlouhý provaz nebo lano, kterým je obehnána ohrada a podobně. Nauč se vázat zkracovačku napřed na laně, jeho oba konce jsou volné, tedy nikde neuvázané. Potom oba konce lana přiva na kůly tak, aby se provaz prohýbal mezi nimi a k zemi a na takto oboustranně uvázaném laně zkouej zkracovacku uvázat.
Lodní smyčka slouí k pripevňování lodi ke kůlu. Váe sebud přímo na kůl, je li jeho horní konec vysoko, nebo dokonce zasazen do trámu nebo zdiva, smyčku na kůl navaž u napřed pripravenou.
Licí smyčka je hodně známý a hojne pouívaný uzel. Pouívá se vude tam, kde je potřeba připevnit lano k nějakému nejlépe válcovému předmětu. Je základem pro prusíkovací uzly. Často jej pouívají manipulátori a kouzelníci, lékari, ... Výčet profesí by byl dlouhý a jiste ne kompletní. Moností vázání je celá rada tento je nejbenejí
Licí smyčka naruby uzel vychází z licí smyčky. Jen oba závity musíš před navlečením jednou přetočit (ve správném směru).
Prusík Vechny druhy prusíkovacích uzlu se pouívají pri plhání po laně, záchrane po pádu, sestavování kladkostroju či sebejitení na lane pod slanovací osmou. (jedná se o náhradu dnes hojně používaných blokantů růných typů) První obecně uznávaný uzel pro plhání po lane vyvinul rakouský horolezec Karl Prusik. Základní podoba jím vytvoreného uzlu má dnes mnoho variant. Vetinou se váí lanem asi třetinového průměru ne má lano, na které se navazuje, omotávají se okolo silnejího lana tak, aby vzniklo dostatecné tření. Pokud se omotává silnejím lanem, uzel se patne zatahuje a na lane dostatecne nedrí
Osmička uzel se uvazuje na koncích lan, aby nevyklouzl z otvoru, kladky, pri slanování ze slanovací osmy a podobně. Pouívá se také jako dekorativní a je základem pro řadu dalích velmi důleitých uzlů pouívaných pro různé účely. Dobře slouí i pri pripevnování strun na kolíky houslí, kytar mandolín a dalích strunných nástroju. Na rozdíl od očka se lépe rozvazuje..
Tesařská smyčka vznikla z dřevařské smyčky k zajitění větí spolehlivosti. Má tedy i prakticky stejné vyuití. Přibývá vyuití, kde je větí důraz na spolehlivost: privazování lana ke kládě, pri spoutění nebo zvedání břemen. Po uvolnění tahu se snadno rozvazuje. Proto je třeba před kadým zdviháním uzel překontrolovat.
Pevné poutko jedná se o očko uvázané na ohybu, buď u oka ohybu nebo na koncích dvou paralelních (v tom prípade se jedná očkovou smycku). Jde o nejjednoduí smyčku, jakou lze uvázat. Je pevná a bezpecná, ale ostrými ohyby značně sniuje nosnost lana. Po silném zataení se obtíne rozvazuje.
Rybářská spojka ji podle jména lze snadno odhadnout, e uzel je velmi rozířen mezi rybáři. Je velmi vhodný ke spojování slabých a kluzkých nur a vlasců. Musejí vak mít pribline stejný prumer. Vázání rybárské spojky je pomerne snadné, jedná se o dve ocka uvázaná volnými konci okolo pevných konců druhého lana a zataená těsně k sobě.
Pochodové značky
Když potřebuji v přírodě vyznačit trasu, nepoužiji pestrobarevné fáborky, hyzdící přírodu (to necháme méně chápavým jedincům), ale klademe tzv. pochodové značky. Jsou tvořeny z nenápadných a všude dostupných přírodních materiálů a je třeba si opravdu bedlivě všímat okolí, aby jsme je nepřehlédli. Používali je už Indiáni a mezi taborníky se rozšířili díky E.T. Setonovi. Značky se kladou zpravidla po pravé straně cesty a pokud tam i zůstanou, nijak nenarušují přírodu, protože samy jsou přírodní.
Morseovka snadno a rychle
Moresova abeceda (MORSEOVKA) Jsou to značky, které vyjadřují písmena. Kadá značka má k sobe pomocné slovo pro snazí zapamatování. Pomocná slova počtem a délkou svých slabik a samohlásek hned připomenou, jak v morseovce písmeno vypadá. Tak napríklad písmeno A má pomocné slovo A kát. "A" je krátké, čili morseovková tečka, "kát" je dlouhé, čili čárka. Písmeno A se tedy v morseovce píe ". " . Písmeno B má pomocné slovo blý ska vi ce, B se tedy píe " . . ." . Kdy některé písmeno zapomeneš nebo si v něm nejsi jistý, jeho pomocné slovo ti ihned pomůe.
Odhad vzdáleností a měření v přírodě
Odhad vzdálenosti není zcela presný, závisí na zkuenosti, kvalite zraku, ale pro orientaci stací. Kdy jsou videt: Vrcholky kopcu, obrysy domu 5000 metru Silnice, domy 4000 metru Postavy ve volném terénu, osamelé stromy 2000 metru Telegrafní tyce, kmeny stromu 1000 metru Zretelné lidské postavy, okna a dvere domu, poznáme zda postava jde k nám ci od nás 500 metru Vetí cásti odevu, vetve 400 metru Ovál obliceje, nesené predmety (hul apod.) 300 metru Listí na stromech, taky na strechách, obrysy paí a nohou 200 metru Podrobnosti obliceje, kameny na ceste 100 metru Míry Nejcasteji budeme merit v krocích. Délku jednoho kroku si vypocítáme tzv. prumernou desítkovou metodou - udeláme 10 kroku, zmeríme tuto vzdálenost, vydelíme deseti a dostaneme délku jednoho kroku. Zjistíme si a pamatujeme: írku rozpaených paí, vzdálenost mezi ukazovákem a prostredníkem, délku ukazovácku a délku své stopy. Jako pomucka nám mue slouit provázek dlouhý alespon 4 m, rozdelený uzlíky po pul metrech a první pulmetr rozdelený na decimetry. Merení pomocí tuky Vezmeme ji do prstu, dáme do vzdálenosti 60 cm od ocí a dríme ve svislé poloze. Její hrot zameríme jedním okem na cíl, jeho vzdálenost chceme zmerit, pak oko zavreme a otevreme druhé, ani bychom tukou pohnuli. Tuka jako by se premístila, ná pohled smeruje nyní na jiný cíl. Odhadneme vzdálenost mezi obema body (tedy írku), napríklad podle výky postavy, tento odhad násobíme deseti a máme vzdálenost od nás k cíli. Místo tuky stací zápalka nebo stéblo slámy
Orientace v přírodě
Orientace podle kompasu je docela snadná. Kompas se poloí na vodorovný podklad (nejlépe na rozevřenou dlaň, není li na blízku nic jiného), a tam, kam ukazuje modře zakalená pička kompasové střelky, tam je sever. Druhý konec střelky ukazuje k jihu. Kolmo vpravo od takto ukazující střelky je vdy východ, vlevo západ. Orientace podle hodinek. Namíř malou (tedy hodinovou) ručicku hodinek k Slunci.Úhel, který ručicka svírá s dvanáctkou na ciferníku, rozpul mylenou prímkou nebo treba i rovným stéblem, je na hodinky priloíš. Směr, který přímka či stéblo ukazuje, vede mezi Sluncem a dvanáctkou k jihu, na opacnou stranu pak k severu. Pamatuj si: dopoledne pulíš úhel od malé ručičky vlevo, odpoledne vpravo! Zkuste si to nekolikrát a zapamatuj si to hrave a trvale. Orientace podle mapy. Vechny dnes titené a pouívané mapy jsou kresleny tak, e na jejich horním okraji je vdy sever. Jestlie na mapě dovedeš ukázat místo, kde ve skutecnosti stojíš a někde v okolí vidíš nejaký význačný objekt (např. kostelík, nádraí, vesničku...) a najdeš tento objekt na mapě, otáčeje mapou tak, aby tvoje stanovitě na mapě a význacný objekt na mapě byly ve stejném směru se skutecným v terénu. Orientace podle přírodních jevů a lidského díla. Osamělé stromy mívají kmen ze severní nebo severozápadní strany porostlý liejníkem nebo mechem. Sníh se na jaře nejdéle udrí na stráních a v příkopech obrácených k severu. Pařezy stromů mají své kruhy ("léta") na severní straně hustí, na jihu řidí a větí (protoe z jihu přichází ke stromů více slunečního tepla). Tento jev není vdy směrodatný, selhává v údolích, lesích aj., kde vlivem terénu přírodní vlivy na strom nepusobí tak jako na rovině. Mravenitě má sráznějí spád k severní straně, kostely stojí věí či hlavním vchodem na západ, oltáre na východ. Včelíny směrují k jihu. V horských oblastech mají stromy vlivem větru na severozápadní straně větve řidí a olámané. Orientace podle slunce Ráno je slunce priblině na východě, v poledne na jihu a večer zhruba na západě. Přiblině v hodinách můeme světové strany stanovit takto: v 6 hodin ráno na východe, v 9 hodin na JV, ve 12 hodin na jihu, v 15 hodin na JZ a v 18 hodin na západě. Orientace podle busoly Busola je zdokonalený kompas. Kdybych měl volit mezi busolou a kompasem, vdy se rozhodnu radeji pro busolu, protoe jí lze změrit úhel mezi severem a přímkou, vedoucí k vytčenému cíli. Tento úhel se jmenuje azimut. Umonuje jít k cíli bezpečně, bez uchýlení, a to i za tmy, v mlze a v naprosto nepřehledném terénu. Orientace mapy podle busoly Otáčej stupnicí tak dlouho, a písmeno S (N) (co je zároven nultý stupeň) se ocitne u ukazatele. Pak polo busolu její záměrnou hranou na pravý okraj mapy. Potom otáčíme celou mapou (a samozřejmě i busolou na ní) tak, e magnetka se ocitne svou ipkou přesně u ukazatele.
Mapa busola AZIMUT
Mapa dobrý pomocník! Pri přípravě výprav, ale i na cestách nebo na letním táboře, pomůe mapa. Samozřejme jen taková, která je vhodná pro pěí turistiku, na ní jsou vyznačeny turistické cesty. Před výpravou si můžeš podle mapy zvolit trasu plánovaného pochodu a meřit jeho délku. Z výchozího místa (např. z nádraí, kde budete vystupovat) si zvolíme príslunou turistickou znackou znacenou cestu do jednotlivých míst naí cesty a do stanice, v ní budeme opet nastupovat do vlaku. Podle z měřítka zjistíš, jakou vzdálenost představuje na mapě jeden kilometr a pak pomocí např. papírového měrítka měr jednotlivé krátké úseky cesty. Na výpravě musíš prvně mapu zorientovat. To znamená podle buzoly nebo jiným způsobem určit sever a pak mapu poloit správným směrem. Není li na mapě orientacní růice, je sever vdy na horním okraji mapy, západ vlevo, východ vpravo. Nejprěsněji mapu zorientuješ, kdy levý okraj mapy bude rovnobený se střelkou buzoly. Nerovnosti zemského povrchu se na mapě znázornují kótami, které označují nadmořskou výku daného místa, nebo vrstevnicemi, co jsou křivky spojující místa se stejnou nadmořskou výkou. Co lze z mapy vyčíst? Vzdálenost jednotlivých míst a jejich vzájemnou polohu, charakter krajiny (kopcovitá rovinná, lesnatá holá, rybníkatá apod.; turisticky zajímavá místa,místa vhodná k táboření a přenocování, průběh cesty (kdy půjdeš do kopce, kdy z kopce apod.) Mapové značky Bývají uvedeny na okraji nebo na rubu mapy. Některé z nich se na jednotlivých mapách nepatrně lií.
Buzola je zdokonalený kompas. Lze jí meřit mezi severem a přímkou vedoucí k vytčenému cíli (azimut). Určení světových stran je stejné jako u kompasu. Azimut Azimut na mapě (už správne zorientované) určíš tak, že zámerná hrana musí směrovat k cíli, pak otáčej stupnicí, dokud šipka nesposčine na severu., č íslo úhlu, který se objeví u ukazatele, je azimut. V terénu bez mapy uchop buzolu podélnou hranou, zameř cíl. udržuj polohu a na stupnici posuň sever k hrotu magnetky. Úhel na ukazateli je pak azimutem pochodu k cíli.
Turistická značka je symbolnebo tabulka, jejímž účelem je poskytnout turistům informaci o směru cesty, případně o vzdálenostech, podmínkách průchodnosti, popisech míst atd. Turistické značení je soustava turistických značek.Podle účelu můžeme turistické značky a značení rozdělit na: Turistické značky pro pěší turistiku Turistické značky pro cykloturistiku (taky cyklotrasa) Turistické značky pro lyžaře Městské informační systémy
KPZ (Krabička Poslední Záchrany)
KPZ Je to malá plechová krabička se zaoblenými rohy, aby netrhaly batoh nebo nedřely aktovku či kapsu. Také to můe být krabička z plastické hmoty na mýdlo, ale ta u nemá takovou trvanlivost jako plechová (ideální je krabička od výkacek orbit). A tato krabička poslední záchrany ("Kápézetka") obsahuje mnoho různých maličkostí, které někdy pomohou v nouzi. Je tam: kousek svíčky a krtátko s několika zápalkami, svinutý drátek, provázek, kousek náplasti, obvazu (ve ěiste zabaleno!), 2 3 hřebíky různé velikosti, několik napínáčků, malá ořezaná tuka, několik pendlíků obyčejných i zavíracích, jehla, nit, knoflík, drobné na telefon, kousek křídy (rovne peclivě zabalený, jinak nám pokříduje a znehodnotí jiné věci), známku na dopis, kousek březové kůry k zapálení ohně, gumová ampulka s benzínem (pro rychlé rozdelávání ohně za dete), guma na mazání, gumička na převázání, sloený lístek papíru, iletka nebo kostka čokolády. Krabičku zajistíme gumičkou, aby se nám v batohu neotevřela. Pro peníze a zápalky do ní samozrejme nejdeš pri kadé príleitosti, ale jen tehdy, kdy si náhodou zapomeneš peněenku doma nebo kdy ti zápalky dojdou v normální zápalkové krabičce.
Ohně a vaření
Bez ohně by nebylo ivota. Provázel lovce, zálesáky i táborníky nejen v okamicích slavnostních, pri prátelských posezeních, ale slouil jim predevím jako zdroj tepla a bezpecí i k příprave stravy. Volíme vdy druh ohně a dřevo na topení takové, které skutečne budeme potřebovat. Oheň rozdeláváme vdy na míste, které je k tomu urcené nebo pokud zakládáme nový, tak vdy aspon 50 m od lesa, daleko od stromů, suché trávy, atd. (nejlépe u vody). Ohnitě obloíme kameny (nebereme je z potoka, ty by mohly prasknout a někoho zranit). Nauč se také oheň zapalovat jednou zápalkou, bez papíru, za kadého počasí. Zapalujeme ze strany, odkud fouká vítr, přikládáme do kríe, aby mezi polínka mohl vzduch. Nejvíce hřejí pičky plamenu podle toho zavěujeme nádoby, v nich vaříme. Před odchodem dáme ve do původního stavu. Vybereme popel, ohnitě zakryjeme drny, které zalijeme, aby tráva rostla dál. Kameny dáme zpet tam, odkud jsme je vzali poloíme je zakourenou stranou dolů. Do ohně dáváme dřevo, podle toho, co chceme vubec dělat. Pokud vaříme, záleí na tom co (např. k suení je vhodné dřevo z jasanu, buku a borovice, protoe dává nejvíc tepla.) Na táborové ohně se nejvíc hodí polena suchých jehličnanu borovice nebo smrk, hodí se i bříza. Výhrevnost dřevin Nejvýhodnejí je borovice a smrk, nejméně tepla dává modřín. Z listnatých stromů má nejvýhřevnějí dřevo buk, javor a ole, nejhorí je lípa a vrba. Pokud nejsou po ruce jehličnaté stromy, ze kterých se ohně dělají nejčastěji, spokojíme se s tím, co je po ruce vdy vak jen uschlými stromy a keři. Nezkuený táborník si často myslí, e strom, který leí na zemi, je vdy suchý. Je to omyl. Souka je zpravidla takový strom, kterému se snadno odloupává kura. Také pověra, e bříza horí i mokrá, je nepravdivá. Březové dřevo hoří mokré jen na u rozdělaném ohni (ale tam horí ve). Vlhká hoří jen březová kura. Zapálení ohně také nebývá vdy jednoduchá záleitost. Za tepla to není nic sloitého. Za vlhka si pomůžeme březovou kůrou. Základem je najít si chrastí nejlépe ze smrku, na to slabé větvicky a a potom silnejí větvicky. Zapalujeme vdy ve směru, kterým fouká vítr. I po deti najdeme pod nejspodnějími ivými větvemi jehličnatých stromů drobné suché větvicky, které nám velmi pomuou pri rozdelávání ohně. Druhy ohňů Oheň pri táborení má také svůj příleitostný význam, ale to u známe z táboru. Jsou ohně slavnostní, strání, uitkové a jiné
Pyramida nařezaná polena sloíme do pyramidy a obdobným způsobem i prikládáme. Dostaneme vysoký jasný plamen, který osvetlí celý prostor kolem táboráku, take se nejen pěkně povídá či zpívá, ale podaří se i zábavné výstupy, hry apod
Pagoda I když pagodu zná z příruček většinou každý nováček, dá její příprava přece jen někdy zabrat.Je to složitější ohniště, vyžaduje hodně dřeva a pracné je i řezání paliva. Pagoda má tvar jehlanu. Polena borového nebo smrkového dřeva je dobré opatřit záseky, aby se nesesouvala. Výplň je ze suchého klestí. Musí být postavena tak, aby dohořívající polena propadávala dovnitř do těla ohně. Velké pagody se staví v několika patrech, ale lidí, kteří dokážou postavit mistrovskou pagodu, je velice málo. Polena klademe ve tvaru čtverce - konce křížíme - od nejsilnějších ke kratším, takže se ohniště směrem vzhůru zužuje..
Hranice je to rovnež slavnostní ohnište. Podobá se pagode, stavba je však jednodušší, protože nemusíme prirezávat, vybírat a skládat polínka podle tlouštky. Hranice má nahore i dole stejné rozmery. Horí mnohem déle než pagoda
Strážní oheň zakládáme ho nejčastěji v noci pro táborové hlídky. Má dávat při co nejmenší spotřebě paliva dost tepla, ale ne príliš moc světla a kouře. Nejjednodušší typ je ze tří silných polen paprskovitě složených. Hoří od prostředka, a jak dřevo uhořívá přistukujeme je dopredu.
Oheň na sněhu Tento oheň zakládáme v zimě, kdy je hodně sněhu. Pokud je sněhu málo, můžeme ho odhrnout a rozdělat klasický oheň. Ale pokud je sníh hluboký, nasbíráme si silnejí polena a vyskládáme z nich podklad (drevený rot), na kterém potom postavíme prísluný oheň.
Záves Kotlík je zavěen nad ohnitěm na kovovém podstavci, který se dá koupit v elezárství nebo prodejně sport. potřeb. Pokud ho nemáme, poslouí nám silnejí větve
Závěs na 2 kotlíky ten se podobá předchozímu, dává vak pri vaření větí monosti. Přikládáme na krátko polámané suché větve.
Roen je to jednoduchý přírodní gril, stačí zapíchnout do země dve vidlice, na ne poloit ivý prut (zbavený kury) s nabodnutým masem a můžeme opékat.
Pečení na kamnech Pečení na kamnech nebo na havém popelu má také dobré výsledky. Na kameny, kterými je obloeno ohnite, můžeme postavit kotlík, pánev apod. Nejlépe se varí na ohniti postaveném z cihel
Přístřešky a přespání venku
Volné táboření v přírode je u nás zakázáno. Přenocovat bez povolení mimo veřejné táborite můžeme pouze nouzove, jednorázově. Ideální pro nocování je rovné, suché, travnaté místo, chráněné proti větru. V blízkosti by měl být zdroj pitné vody. Je dobré být blízko lesa (dříví na topení, chvojí na noc pod sebe, atd.). V údolí bývají noci chladné, o pár metrů vý na kopci je tepleji. Pri putování hledej vhodné táborite minimálne tři hodiny před setměním. Proti deti se chráníme stanem nebo přístřeškem. Nebalíme se do igelitu zapařili bychom se a zpotili se a důsledkem toho je pak zima. Improvizovaný útulek proti nepřízni počasí se nazývá bivak. K jeho zbudování nám musí poslouit to, co máme po ruce, kus plachty (celty), igelit, větve, chvojí. Bivakování prespat pohodlně pod irákem (tj. pod irým nebem) není tak sloité ani obtíné, jak by se zdálo. Musíme vybrat suché místo, nejlépe chráněné přírodní terénní vlnou, kládami apod. Pripravíme si luko ze suché trávy, slámy nebo drobných vetvicek. Pak můžeme pouít stanový dílec, spací pytel nebo bivakový vak (dva obdélníky z celtoviny o rozmerech 200 x 80 cm na trech stranách seité).
Pod sklaním převisem plachtu přitiskni ke skále naprueným klackem.
U vyvráceného kmene na druhé straně vypni plachtu pomocí provázku
V kupce sena hlavu nechej venku, at se neudusí
Přístřešek z chvojí konstrukci sva provázky, větve klad huste, začni spodní řadou, vyí řada at ji trochu překrývá
Stan z jedné celty Ke stromu nrbo klacku vypni plachtu způsobem podle obrázku a přikolíkuj.
Nocleh pod lodí Otoč loď dnem vzhůrur a podlož vydličkou tak aby jsi měl k dispozici dostatek vzduchu, tento způsob jak sám název napovídá je ideální pro jednoho vodáka samotáře
Hrobeček Je stan z zedné celty, nutno podotknout že se jedná o přístřešek složitý na postavení, ten kdo ho zvládne postavit a skutečně nezmokne může si právem říkat ZÁLESÁK
Závětří Přístřešek vhodný na noci kde bude foukat, ideální na hory
Něž odejdeš z tábořiště NEZAPOMĚŇ
Před odchodem z tábořite domů po sobe uklid vechny papírky a plechovky od konzerv. Očouzené kameny a ohnitě zahlaď tak bezvadně, e vubec nikdo nepozná, kde jsi oheň dělal, i kdyby se plazil po zemi s lupou v ruce a hledal jak chtěl! To u je taková nae zálesácká pýcha. Jen "rádobytáborník" po sobe zanechává spout: hromady mastných papírů, rozbité sklenice, plechovky a vypálené ohnitě. My jsme se ale naučili jete něco jiného: kdy máme jen trochu času, uklidíme i to, co jsme sami neudělali a co po sobě zanechali lidé, kteří do přírody nepatří. Od rozdělaného ohně nikdy neodcházej!!! (Ani na chvilku!)
Rady a návody od zkueného zálesáka
Při dlouhém pochodu nikdy nepij naráz velké mnoství tekutiny zejména za horkého počasí. Osve si rty a ústa jen malým doukem vody nebo čaje. Pít je vak nutné, jinak hrozí dehydratace. Na které ovoce nelze pít? Na hruky, třene, vestky, pomerance. Zapití tohoto ovoce vodou nebo dokonce mlékem zpravidla vyvolá teké zaívací potíe, někdy velmi nebezpecné. Mono pít teprve asi za hodinu po poití. Najdou se lidé, kterým napití ihned po poití tohoto ovoce nevadí. To vak jsou výjimecné případy. Nezkouej to ! Následky včelího nebo vosího píchnutí zmírníš a opadnutí otoku urychlíš studeným obkladem. Čtení na prudkém slunci pokozuje silne zrak. Práve tak je velmi kodlivé zraku č íst vlee, at ji za svetla denního, nebo umelého. Skvrny od smuly na rukou zmizí umytím rukou mýdlem v roztoku terpentýnu. Nemáme li terpentýn, musíme ruce drhnout pískem a mýdlem, co ovem trvá déle a není tak účinné. Pokud najdeme na zemi mládě nedotýkáme se ho! Kdy matka, která je jiste nedaleko, ucítí ná pach, nebude se u o nej starat. V lese se chováme tie ztiíme hovor, nezpíváme, nepískáme. Tak spí uvidíme mnoho zvírat, která by jinak prchla. Kdy chceme pozorovat zvířátka, musíme k nim jít proti větru, aby nás neucítila. Pohybujeme se pomalu, protoe rychlý pohyb zvíře uvidí a poleká se. Pokud si myslíme, e jsme prozrazeni, zustaneme nehybně stát, zvířata se často uklidní. Pozor na ptáky! spatří li nás sojka, straka nebo datel, můžeme pozorování vetinou nechat, nebot tito lesní stráci spustí takový povyk, e na nás upozorní celý les. Mokré zápalky usuíme nejrychleji ve vlasech, kam si na chvíli nekolik zápalek zastrčíme. Vlasy vytáhnou ze zápalkové hlavicky vlhkost a ta po krtnutí vzplane. (Musíme mít ovem vlasy naprosto suché!) Do otevreného ohně neházíme slupky od salámu, kosti, vajecné skorápky, staniol od sýru, gumu, hadry (látky). Vechny tyto veci v ohni silne páchnou, znečitují vzduch do dalekého okolí a kazí i chut k jídlu.
copyright této strany pouze se souhlasem autora této stránky

Dětská organizace