|
Po loňských zkušenostech jsme se lepé připravili a stálo to opravdu za to, zlepšení bylo znát na každém kroku. Od nastudování cest, jednotlivých tras a třeba i úprav lezeckého materiálu až po logistiku přepravy a vaření, prostě vyšlo vše na výbornou, kdybych to měl shrnout jedním slovem: Paráda!....
Tento rok jsme vyrazili hned na 10dní a věřím, že příští rok to bude na celých 14 dní, protože i tento rok jsme nestihli všechno, co jsme chtěli. Nebudeme si nic nalhávat na těch 14 dní musíme také ještě dotrénovat fyzičku, teda alespoň někteří z násJ
Den první - začali jsme vlastně už noc před odjezdem a stejně jako roky minulé jsme zase podcenili velikost kufru a množství vybavení, které musí „monďák“ odvézt směr Alpy. Takže celý večer se nesl v duchu shánění rakve na střechu a balení vybavení. K večeři jsme dorazili až někdy okolo 22:00 hod., už reálně hrozilo, že ji budeme chroupat studenou a oschlou, což se kuchařce Malině vůbec nelíbilo. Pak už nezbylo, než se domluvit v kolik budeme vstávat a vyrazit směr Rakousko. Ranní budíček v 3:30hod nebyl příjemný, ale z pohledu harmonogramu stál za to. Rychle dobalit poslední drobnosti a hlavně svačinu, hurá na cestu, která ubíhala parádně. Již kolem 10hod. dopoledne jsme dorazili k jezeru Mondsee. Vyřídili drobnosti s ubytováním, bleskově postavili stany, zabalili batůžky a směr úpatí Drachenwandské stěny. Za necelých 30 min jsme stanuli pod ferratou (chcete-li klettersteig), ta sama o sobě byla taková „zahřejvací“, ale přesto velmi pěkná. Jako bonus navíc jsme se tady seznámili hned ze čtyřmi čechy s Šárkou a Petrem se nakonec zpozdili v hospůdce pod stěnou. Musím konstatovat, že to bylo velmi příjemné zdržení hlavně pro Chossého, který se běžně v hospůdkách nezdržuje, ještě že tam Petr se Šárkou měli auto nebo bychom ho nesli na zádech až do kempuJ. Následovala koupačka v jezeře, výborná gulášovka k večeři a hurá do spacáků. Prostě vydařený den
Den druhý - klettersteig Postalmklam, původně jsme měli jet feratovat jinam, ale nakonec jsme dali na doporučení těch dvou z předcházejícího dne a vyrazili. Vlastně nešlo ani tak o to vylézt na horu, ale zdolat samotný klettersteig, který byl spíše vertikální a vedený v zaříznutém hlubokém canyonu. Aby toho nebylo málo, ještě přidali dva mosty, potom jeden dvoumetrový superskok ve výšce asi 15m a nejlepší nakonec „déčkové lezení“ nad kaňonem ve skále… Musím říci, že tady jsme se docela slušně zapotili a na převislých úsecích měli slušný respekt z poloh které jsme v záklonu na stěně vytvářeli. Nicméně byla to asi brnkačka, protože Chossé celou tuhle cestu prošel jen v sandálech. (No jo skléroza je mrcha, hlavně když boty zapomene ve stanu)J
Den třetí - Kitzklettersteige v soutěsce Kitzklochklam, městečko Taxenbach. Zabalili jsme a čekal nás přesun směr Zell am see. Po cestě jsme se zastavili na klettersteige, který je top záležitostí v oblasti. Jednoduše shrnuto parádní "Déčkové někdy až Éčkové" lezecké a lanové centrum vysoko na skále s mnohými převislími úseky, kde je nutné viset v rukách i několik minut a pořádně proveřit svaly. Pak moc hezká lanovka a lavička lásky, tohle všechno za dychtivého pozorování stovek (dobrá spíše desítek) turistů, kteří samým údivem nedokázali ani zavřít pusu a fotili o sto-šest. Malina vzhledem ke svým žaludečním potížím klettersteige na první kramli vzdala, pokud by nestačila včas slézt hrozilo, že Chossé uvidí zbytky naší snídaně přímo na přilbě. Nicméně sem se určitě vrátíme a dámě ji ještě jednu šanci. Večer v Zell am See náš strejda opět okusil sílu ohnivé vody a musí se nechat, že s ním byla pořádná legrace.
Den čtvrtý - Ráno v kempu jsme si zvolili drastický výstup na horu nad Kaprunem "Kitzternhorn". Tuhle třítisícovou krásku už mám v hledáčku dlouho, mimochodem téměř na vrchol jezdila slavná kolejová lanovka, která v roce 2001 tragicky vyhořela. Ze zdola vypadá celá hora naprosto úchvatně, těsně pod svahem už nám tolik do zpěvu nebylo a v polovině prvního stoupání jsem věděl, že jsme přecenili naše síly. Nakonec jsme došli s vypětím všech svalů jen do poloviny celého kopce, přesto to bylo převýšení přes 1000m. Nejlepší byl údiv pána z obsluhy lanovky, když se mu Malina snažila vysvětlit, že jsme jako opravdu sem došli pěšky, a že potřebujeme jízdenky jen na cestu dolů a ne jako těch asi milion turistů, kteří tam slavnostně tou lanovkou vyjeli, udělali selfie a zase dolů :-) pak prohlídka u místní přečerpávací elektrárny a jedno zapeklité několikaposchoďové parkoviště a konečně zasloužené grilování masa na našem erárním zálesáckém supergrilu.
Den pátý - zničení a vyčerpaní jsme usoudili, že je na čase si dopřát den oddechu, no a když jste zrovna v Zell am See je jasné kde: lázně TAUEREN SPA. Celý den strávený ve výřivkách, saunách a bazénech, prostě relax, který jsme už nutně potřebovali.
Den šestý - se nesl v duchu shánění matrace, protože ta naše původní doslova expolodovala musel jsem ji během noci třikrát foukat a to vůbec nebylo vtipný. Když jsme ji konečně sehnali v Rakousku a v Itálii následně rozbalili, zjistili jsme, že jsme koupili krásnou matraci pro dva velikosti pro jednoho ale za to za cenu, která by stačila na matraci hned pro 5 lidí. V Itálii jsme našli parádní camp, kde určitě vybudujeme zázemí i příští rok. Vzhledem k tomu, že nám pomalu docházeli zásoby vydali jsme se hledat v novém městě GEMONA ve 40-ti stupňovém vedru ve stínu beze stromů, hledat obchod - už nikdy více... po 5km na rozpáleném asfaltu nás naložili nějací chlapi do tranzita, a že jsme „crazy“ a do obchodu nás tedy radši odvezou. Zapomněli ale říct, že to jsou plus další dva kilometry... Raději jsme si koupili zmrzlinu a rozhodli, že dojdeme pro auto a nákup až s autem. Za odměnu nám večer Malina vyrobila úžasný hamburgery.
Den sedmý - první letošní canyon v Rio Patoc u Racollany. Světe div se parkování i cestu jsme našli hned na poprvé a samotný canyon taky. Výborná rozehřívací záležitost asi 10 vodopádů a dva skoky v krásně čistých tůňkách s finále u řeky Felly a výhledem na místní industrializaci. Původně jsme chtěli dát ještě jeden vodopád, ale vlastně jsme ho ani nenašli, takže jsme se místo toho vydali k autu a abychom nemuseli šlapat pěšky po asfaltu, skočili jsme do řeky a nechali se unášet až k mostu, kde jsme parkovali. Po cestě jsme ještě navíc našli zákrutu řeky, kde se vytvářel poměrně nebezpečný proud, který stahoval všechno živé pod hladinu. Vyzkoušeli jsme si jak se v takové situaci zachovat. Jako zakončení parádního dne, fantastická italská zmrzlina u silnice.
Den osmý - RIO SIMON ve všech popisech je nazvaný jako král canyonů v této oblasti. Jeho prostup má být na 7 hod a nástup 2,5hod. nebudu nic nalhávat ale mi ho celý šli 12,5hod, pravdou je, že jsme si taky hodinku zašli... Brzo ráno vstávání a přesun, potom výšlap velmi strmou cestou vzhůru nad údolí canyonu, několikrát jsme zabloudili, málem umřeli žízní a vyčerpáním a ještě jsme potkali místní horskou zmiji. Nakonec jsme ale po všech útrapách stáli v tůni s průzračnou vodou u prvního štandu. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Bez okolků přiznávám že jsme si sáhnul na samé dno mých sil... 8,5 hod v neoprenu, se zaříznutým sedákem, celé to bylo opravdu hodně vyčerpávajících, klobouk dolů před Malinou, že to jako holka dala jen s malými „drobnými“ připomínkami. Ne No finále už bylo sladké sundali jsme neopreny a padla tma, měli jsme štěstí, že jsme tam nemuseli někde přespat... Ve zkratce opravdu je to král canyonů, to co jsme viděli a překonávali to se jen tak nevidí a opravdu to stálo za tu námahu. Parádní skoky do hlubokých tůní a nespočet slanění, neuvěřitelné náročně uložené jištění, nutnost přemýšlet nad každým zajištěním a jak se ke štandu dostat, super plavací pasáže, celková délka canyonu, úchvatné scenérie a parádní 33metrů vysoký vodopád. No potom zasloužená zastávka opět ve zmrzlinárně a super domácí italská pizza od paní domácí v campu.
Den devátý - RIO ALBA v podstatě mělo jít o malou lehkou říčku pod přehradou. No přehrada byl takový betonový val s trochou vody a tak nějak zanesená pískem a kameny. Nicméně canyon to byl parádní několik moc pěkných skoků a slanění. Hledání štandů nebylo vůbec výjimkou a řešení patových situací jak se dostat dolů bylo taky dost. Do toho všeho se přihnala bouřka což v úzkém canyonu není nic příjemného, hrozba náhlého zvýšení hladiny a průtoku nás donutila přidat do kroku, naštěstí déšť byl za půl hoďky pryč a byl velmi slabý. Na závěr jsme slaňovali dva moc hezké vodopády asi 18 metrů, s trochou více odvahy by byli krásně skákací…Nakonec nás čekal pochoďák asi 2km v neoprenu, naprosto vyprahlou krajinou až do cíle. Po cestě jsme sledovali, jak přímo nad námi létá helikoptéra hasičů a snaží se uhasit les, který nejspíš zapálil blesk od bouřky. Potom losování, kdo se vydá pro naše auto, protože cíl trasy byl trochu jinde než její start. To byste nevěřili, ale nejkratší sirku jsem si vytáhl já, vzal jsem si mapku a v plavkách vyrazil. Původně to mělo být asi 3km, nakonec se z toho vyklubalo skoro 11km a navíc do pořádného kopce. Co bylo ale nejhorší, připadal jsem si jak největší exot, když jsem si pelášil takhle skoro nahej centrem malého městečka, kde bylo pozdvižení kvůli tomu zmíněnému požáru, postupně mě doháněla žízeň a vidina jakékoli vody nikde, takže v kopci po cestě jsem viděl fatamorgánu v podobě studánky. Myšlenky na to napít se čehokoli byli neuvěřitelné, musím říct, že takový stav jsem ještě nezažil, ale k autu nakonec došel a v jeho kufru našel vytoužený kanystr s vodou, která mi jistojistě zachránila život. Dojel jsem pro zbytek osazenstva a hurá do campu po cestě opět zastávka ve skvělé místní zmrzlinárně.
Den desátý - balení a cesta domů po cestě jsme se zastavili na klettersteig císařovny SISI. Bohužel než jsme si oblékli sedáky tak se v dálce začalo škaredit počasí. Lézt za bouřky po hromosvodu na široko daleko nejvyšší kopec se nám opravdu nechtělo (takže tuhle krásku jsme nezdolali, ale určitě se vrátíme) tedy snědli jsme svačinu a pokoukali dalekohledem do údolí. Potom přejezd do Českých Budějovic a návštěva jídelny v Globusu, mimochodem výborný rizoto a pak už jen rovnou až dom...
Uteklo to jako voda v canyonu, no prostě paráda a pomalu už tvořím tutoriál na rok příští - pojedeš s námi??
mrkni na fotky
|
