Po jednoleté pauze, jsme opět vyrazili na start naší oblíbené stopovačky PRS tento rok ve jménu psa HEKTORA, kterou pro nás zařizuje a vymýšlí Chossé. Na Chossém bylo letos evidentní, že se mu do vymýšlení „stopovačky“ pro náš dospělí oddíl moc nechce, navíc měl letos drobné omezení v podobě mamky, která ještě kojí a tak musela být trasa přizpůsobena trochu tak abychom neskončili v devět večer jako vždyJ. Musím říct, že nás všechny Chossé jako vždy opil rohlíkem a docela se divím, že jsme se nechali, vždycky mu na to skočíme, ale on prostě vypadá důvěryhodně…. Každopádně k našim zážitkům: Nejprve si z nás Chossé v pátek udělal legraci a nechal nás dvakrát obejít klubovnu a jak všichni víme, vždycky nás sleduje, proto jsme klubovnu raději opravdu obešli Dál nás zavedl na lavičky kousek od rozcestí u Červeného kříže, kde nás čekal první zásadní úkol a to zaměřit v noci světelný blikající bod a vydat se za ním… no zkuste si ve tmě identifikovat, kde co je, když nevidíte ani dálnici, nakonec se společně i s náhodou povedlo, byli jsme rozděleni do dvou skupinek a jedna u laviček identifikovala bod a ta druhá hledala na Mníšku zprávu, naštěstí už z dálnice si ostražitá Ponny všimla, že na louce cosi svítí, po bližším ohledání zjistila že se jedná o prapor Brdského zálesáka – no a bylo jasno… máme tam další zprávu. Další zpráva nás odkazovala na film Noc na Karlštejně a přesně 10 minuta a 20 vteřina. Po zhlédnutí filmu bylo jasno druhý den vyrážíme n Karlštejn a to do Studniční věže.
V 8:30 když jsme dorazili na hrad, jsme zjistili, že otvírají až za hodinu, tak jsme si na posilněnou k snídani dali hned rovnou pivo, po otvíračce byla zpráva opravdu u paní co hlídá Studniční věž, tato nás po souřadnicích dovedla do Sovího lomu, kde jsme spouštěli dolů Daníka, po cestě nahoru zjistil, že tam vede nepatrná stezka a vylezl sám, další zpráva byly opět souřadnice, které nás zavedli mezi dva smrky kousek od Kubrychtovy boudy na kterou jsme mimo jiné slézali jak jinak než strání z kopce dolů… ono totiž po cestě by to bylo moc jednoduché (pro nás) a tady nás čekalo první velké překvapení, kýblík plný vyloupaných vlašských ořechů, které někdo slepil…no a protože jsme nevěděli kolik zpráv by se tam mohlo ukrývat, museli jsme je všechny rozbít…no napadlo by vás to? Každopádně turisté, kteří kolem pak procházejí se musí hodně divit, pod dvěma smrky byl vysypaný celý kýbl rozbitých skořápek od vlašáků… - no jo příroda umí divy... No a dál už nás hrob psa Hekora naváděl do Tomáškova lomu, kousek od Srbska. Byli jsme už docela hladový tak jsme si v Srbsku na posilněnou dali oběd a vyrazili dál…. V Tomáškově lomu, jsme v peci staré cihelny, přesně dle zprávy našli hrob, ale byl rozhrabaný, to nás hrozně naštvalo jak jsou lidi zlý a vyhrabou takhle hrob a ukradnou zprávu… Najednou přišel Bořek, že máme malý problém, za ním stála holka celá ubrečená, že v Tomáškově jeskyni uvízl její přítel a že potřebuje pomoc… my vybavení horolezeckým materiálem jsme vyběhli zachraňovat, vytvořili jsme tým, který musím pochválit a skvěle fungoval, kluka jsme z jeskyně vytáhli a údajní kolemjdoucí nám dokonce tleskali, no jo ale pak přišla studená sprcha, údajný Vili s přítelkyní byl jen herec s herečkou a jejich výkony nutno velmi vyzdvihnout, zkrátka exelentní, tihle dva které tam Chossé nasadil a měli u sebe další zprávu pro nás, abychom mohli pokračovat v cestě… Jen tak mimochodem hrob v peci cihelny byl také rozhrabaný schválně. No hodně dlouho jsme to rozdýchávali…. každopádně nebyl čas ztrácet čas a vydali jsme se opět na cestu, tentokrát ke známé Hance do občerstvení u Alcazaru a poté hned do jeskyně v Alcazaru, kde na nás pro změnu čekal zabetonovaný kýbl plný slizu a spousty ampulek, které nakonec vytáhl statečný Daník… Aby nás Chossé co nejvíce povodil další zpráva měla ležet opět na druhém břehu Berounky, nicméně tentokrát jsme byli v místě kde bylo opravdu hluboko a blátivo, ale měli jsme velké štěstí, jel kolem zrovna velký raft a tak jsme si jej stopli, děti vysadili na břehu a převezli nás ochotně na druhou stranu…. i Roník s náma jel jako král Jelimán. Pak už jen zpráva u vzrostlého topolu a poslední zpráva, která plula v košíku na Beroune, pro košík se obětavě opět vrhnul náš zachránce Daník….
No snažila jsem se popsat naše zážitky co nejpřesněji a krátce, ale kdo nezažil, nepochopí Těšíme se na další ročník a děkujeme Chossemu…
mrkni na fotky |